MISE IFOR
IFOR - MÍROVÁ OPERACE, 1995 - 1996, BOSNA A HERCEGOVINA, CHORVATSKO, 6300 PŘÍSLUŠNÍKŮ (VČETNĚ SFOR)
Koncem roku 1995 Severoatlantická aliance získala od Rady bezpečnosti OSN souhlas k provedení vojenské operace na území Bosny a Hercegoviny.
Politické orgány NATO vypracovaly direktivu pro Vrchní velitelství spojeneckých ozbrojených sil v Evropě (SHAPE), ve které byl obsažen požadavek vytvořit vojenskou sílu k uskutečnění závěrů Daytonské mírové dohody (Dayton Peace Accord Implementation Force). V dokumentu byla obsažena politická a vojenská opatření, která měla vést k zastavení ozbrojeného násilí, k navázání důvěry mezi dříve znepřátelenými stranami a k celkové obnově Bosny a Hercegoviny.
IFOR
I F O R
SHAPE přijalo rozhodnutí o vyslání vojsk na území Bosny a Hercegoviny a roční operaci nazvalo vojenským kódovým označením JOINT ENDEAVOUR – Společné úsilí. Zároveň stanovilo, že obrácené písmeno "V" se stane oficiálním symbolem této operace. Společně se zkratkou "IFOR" byla takto označena veškerá technika zúčastněných vojsk.
Již v době jednání politických orgánů NATO se zkráceně hovořilo o pojmu IFOR – Implementation Force. Vojenské aspekty mírové dohody byly v operaci IFOR rozloženy do pěti částí:
První část operace probíhala na podzim roku 1995 a zahrnovala všechny činnosti související s její přípravou a plánováním.
Hlavním úkolem druhé části byl přesun sil IFOR na území bývalé Jugoslávie a rozmístění jednotek v prostorech odpovědnosti. Tato část skončila 20. prosince 1995. Stejné datum bylo později označováno v dokumentech IFOR jako den D.
Třetí část operace byla zahájena 20. prosince 1995, kdy došlo k oficiálnímu předání pravomocí mezi OSN a NATO. Ukončení této části mise bylo v dokumentech definováno jako stav, kdy bude dosaženo dostatečné stability na celém území bývalé Jugoslávie. V průběhu této části operace byly stanoveny dílčí etapy pro plnění jednotlivých úkolů mírové mise.
Čtvrtá část operace byla zahájena v průběhu července a srpna 1996. Hlavním úkolem sil IFOR bylo udržet vojensky bezpečné prostředí, trvale monitorovat činnost dříve znepřátelených armád v kasárnách a v místech soustředění, poskytovat organizační a logistickou pomoc Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě při volbách v Bosně a Hercegovině stanovených na 14. září 1996.
Závěrečná, pátá část operace měla být zakončena 20. prosince 1996 (D+365). Na základě politického rozhodnutí se toto datum stalo přípravou nové mise na území bývalé Jugoslávie – Stabilization Force (SFOR) ve sníženém počtu 30 000 vojáků. Současně bylo stanoveno přechodné období mezi operacemi IFOR a SFOR.
V první polovině prosince roku 1995 začal ve Vojenském výcvikovém prostoru v Boleticích výcvik příslušníků Armády České republiky určených pro prapor v operaci IFOR. Vojáci postupně absolvovali výcvik jednotlivce, družstva, čety a roty. Převážná část zaměstnání byla věnována střelecké, taktické a ženijní přípravě.
Dne 12. února 1996 byl 6. mechanizovaný prapor Armády České republiky, vyčleněný pro mnohonárodní operaci IFOR (Implementation Forces), zařazen do sestavy 2. kanadské mnohonárodní brigády v rámci britské mnohonárodní divize a podřízen jejímu operačnímu velení.
Kontingent Armády České republiky v operaci tvořili příslušníci z různých jednotek a útvarů a vojáci ze zálohy. V průběhu operace IFOR se pohyboval počet kontingentu okolo 850 osob. Jeho součástí byl 6. mechanizovaný prapor (zhruba 800 osob). Ostatní příslušníci mnohonárodní mise působili na jednotlivých velitelstvích operace IFOR – na velitelství kontingentu AČR v Záhřebu, na velitelství britské mnohonárodní divize v Gorném Vakufu (později bylo přemístěno do Banja Luky) a na velitelství kanadské mnohonárodní brigády v Čoraliči. Část důstojníků trvale působila v Záhřebu a ve Splitu v kontraktační skupině Národního podpůrného prvku a v podpůrné skupině.
Mechanizovaný prapor byl vyzbrojen bojovými vozidly pěchoty BVP-2, bojovými průzkumnými vozidly BPzV, obrněnými kolovými transportéry OT-64, terénními automobily Land Rover LR 110ST, nákladními vozidly Praga V3S a Tatra 815, granátomety AGS-17, pancéřovkami RPG-7 a RPG-75, samopaly vz. 58, pistolemi vz. 52, odstřelovacími puškami SVD N1 a dalšími zbraněmi a speciální technikou. Celkem disponoval 6. mechanizovaný prapor 320 kusy pásové a kolové techniky včetně přívěsů.
Po příjezdu do prostoru odpovědnosti praporu začali čeští vojáci budovat základny. V průběhu operace IFOR vybudovali příslušníci českého kontingentu pět základen. Velitelství českého praporu se nacházelo v obci Donja Ljubija, 1. mechanizovaná rota byla dislokována v obci Stari Majdan, 2. mechanizovaná rota měla základnu přímo v zóně separace v obci Arapuša, 3. mechanizovaná rota sídlila v obci Brezičani nedaleko města Prijedor a základna logistiky byla umístěna ve městě Bosanská Krupa. Současně s výstavbou základen jednotka přebírala prostor odpovědnosti, jehož rozloha se v průběhu operace pohybovala od 3200 do 3600 km2. Délka zóny separace činila 62 kilometrů.
S celkovými změnami mírové operace se postupně snižovala nejen velikost českého kontingentu, ale i počet jeho základen. V prostoru odpovědnosti českého praporu došlo postupně k odminování míst budoucích základen a cest využívaných pro pěší a mobilní hlídky. Odminovány musely být také prostory, kde ženisté opravovali mosty, aby po nich mohla projíždět těžká vojenská technika. V průběhu roku 1996 bylo v prostoru odpovědnosti českého praporu odminováno celkem 61 minových polí, což představovalo 1714 protipěchotních min a 84 protitankových min.
V průběhu operace IFOR působili na území bývalé Jugoslávie také letci Armády České republiky. Osádky vrtulníků Mi-17, letounů An-26 a L-410 plnily nejčastěji úkoly spojené s přepravou osob a materiálu. Částečně se podílely na průzkumu a monitorování území ve prospěch mnohonárodních sil.
Za období operace IFOR čeští vojáci zabavili celkem 246 pěchotních, protiletadlových a těžkých zbraní a 65 kusů ručních granátů. Kromě toho bylo zabaveno několik tisíc kusů nábojů do pěchotních zbraní.
Operace IFOR skončila o půlnoci z 19. na 20. prosince 1996, kdy pomyslnou štafetu od IFOR převzaly tzv. stabilizující síly (SFOR – Stabilization Forces).
Zástupci Armády České republiky v operaci Implementation Force - IFOR a velitelé kontingentu Armády České republiky:
plukovník Ing. Jaroslav JÁSEK
27. července 1996 - 18. ledna 1997
generálmajor Ing. Jiří ŠEDIVÝ
1. ledna 1996 - 27. července 1996
Velitelé 6. mechanizovaného praporu Armády České republiky:
podplukovník Ing. Josef PROKŠ
27. července 1996 - 27. března 1997
podplukovník Ing. Josef SEDLÁK
1. ledna 1996 - 27. července 1996
ZDROJ: WEB AČR